Historie lokality v základních datech

před rokem 1348	historická data postrádáme, ojedinělá zmínka o dvorci románského stáří není zcela spolehlivá
1348	založení Nového Města pražského Karlem IV., zástavba ulice Truhlářské (rezidenční i řemeslnické domy)
1350	založení špitálu pro chudé s kostelem P. Marie a zahradou, soukromá fundace staroměstského měšťana Jana Jakuba z rodu Velfloviců (správce urbury v Kutné Hoře)
po 1380	zástavba ulice na Na Poříčí
1420	špitál vypleněn husity a dále neobnoven
po 1420	parcelace pozemků špitálu na soukromé domy, měšťanská výstavba, řemeslníci, královi služebníci
1633	příchod kapucínů do prostoru dnešního náměstí Republiky, ustanovení konventu
1636	položen základní kámen ke klášternímu kostelu sv. Josefa
1638	zahájena výstavba klášterního domu
2. pol. 17. stol. 2. pol. 18. stol.	výstavba a modernizace klášterního komplexu
1786	zrušení kláštera za Josefa II.
1794	klášterní budovy upraveny pro potřeby vozatajských kasáren
1840	zahájena výstavba nových kasárenských budov v prostoru bývalé klášterní zahrady (stáje, dílny)
1858	demolice klášterních objektů kromě kostela, výstavba uličního křídla kasáren (dle projektu dvorního architekta A. Wolfa)
1993	zrušení kasáren
1996 a 1998	zjišťovací archeologický výzkum
2003-2004	archeologický výzkum
2006	plánované otevření komerčního centra

Předlokační – (Nejstarší horizont osídlení - 2. pol. 12. – 1. pol. 13. století)

Nejstarší zjištěné situace lze považovat za pozůstatek rozsáhlejšího předlokačního sídliště předcházejícího výstavbě staroměstského opevnění v 1. polovině 13. století. Toto osídlení charakterizují nejrůznější objekty zahloubené do svrchní partie geologického podloží. Jedná se zejména o různé řady kůlových jamek (obr 1), odpadní jámy (obr 2) a ohniště (obr 3) zapuštěná do terénu. K nejzajímavějším patří výrazně (1 - 2 m) zahloubené objekty s pravoúhlou dispozicí. V nejkompletnější podobě (obr 4) se je zatím podařilo odkrýt v nejvýchodnější části plochy (úsek NPÚ), ale jejich torza se objevují i na ostatních úsecích výzkumu. Největší objekt o rozměrech 7 x 11 m měl dochovány v rozích, podél stěn i v centrální části četné konstrukční detaily stavby, především v podobě rozměrných sloupových jam.

Zcela ojediněle se podařilo v jamách a podél stěn zachytit zbytky dřev, doklad původních dřevěných konstrukcí staveb. V otázce funkce se na základě všech zjištěných skutečností přikláníme k interpretaci, že se jedná o pozůstatky suterénů domů s dřevohlinitou konstrukcí, jejichž nadzemní části mohly být, a to především v případě rozměrných staveb, vícepatrové. Všechny objekty se vzájemně respektovaly a měly shodnou severojižní orientaci. V žádném z objektů nebylo dosud nalezeno nic, co by umožnilo detailněji určit původní funkci stavby (např. absence otopného zařízení). V zásypových vrstvách se nalézaly početné zlomky keramických nádob a zbytky zvířecích kostí. K ojedinělým nálezům patří denárové a brakteátové ražby českých panovníků, několik silně zoxydovaných zlomků skleněných nádob zahraniční provenience a zcela osamocený kus vápenné malty nažloutlého zabarvení. Doba vzniku je pouze předběžně kladena do širšího úseku 2. poloviny 12. století. Zánik všech staveb je možno datovat nejdříve k závěru 12. století, spíše však do průběhu 1. poloviny 13. století. Nabízí se zde možná souvislost zániku objektů s konstitucí Starého Města pražského a postavením městských hradeb v průběhu 30. až 50. let 13. století.

V období od 2. poloviny 13. století do 1. poloviny 14. století nebyla větší část zkoumané plochy výrazněji osídlena. Tato skutečnost může souviset s předpokládaným přesunem sídelních aktivit z tohoto prostoru do hradeb vznikajícího Starého Města pražského.

Lokace – (Lokační horizont Nového Města pražského – městská zástavba po roce 1348)

V západní části areálu stál od poloviny 14. století gotický špitál (obr 5) s příslušenstvím (stodola, pivovar). S jeho existencí by snad mohly souviset rozsáhlé (mírně pod úroveň původního terénu zahloubené) prostory s podlahami vytvořenými z břidlicových úlomků (obr 6), odkryté pod zahradou rajského dvora pozdějšího kapucínského kláštera. Přesnější interpretaci a dataci těchto situací snad umožní rozšíření zkoumaných ploch v následující sezóně (obr 7).

Další období charakterizuje v prostoru předpokládaného špitálu několik fází přestaveb, při nichž byly k základnímu systému obvodových zdí připojovány četné příčky budované z různých zásypových úrovní. Tento horizont souvisí zřejmě se situací po zániku špitálu za husitských válek, kdy jeho pozemky byly rozparcelovány pro výstavbu měšťanských domů. V následujícím období byly domy opakovaně přestavovány (cca 1420 - 1600).

Vrcholně středověká až raně novověká fáze osídlení již souvisí s domovní zástavbou Nového Města pražského po roce 1348. Nejstarší dokumentovanou fázi této etapy reprezentuje masivní, minimálně 32 m dlouhá, parcelní zeď z křemencových kamenů spojovaných jílovitou hlínou. Zeď má severojižní orientaci a byla odkryta v nejvýchodnější části plochy (obr 8).

Složitější strukturu zástavby parcel obrácených do Truhlářské ulice bylo zatím možno detailněji sledovat právě pouze v nejvýchodnější části zkoumané plochy. K parcelní zdi se na spáru připojoval nepodsklepený dvouprostorový dům (obr 9) o délce cca 12 m a šířce 4 m se zbytky dvou vstupních prahů a podlahy z cihlových dlaždic. Severní štítová stěna tvořila jižní obvodovou stěnu sousedního, východně umístěného objektu se sklepním prostorem zaklenutým valenou klenbou a orientovaným k severu (obr 10). Vstup do částečně zasypaných prostor zajišťovala vyzděná šíje se schody umístěná na jihovýchodní straně dotyčného domu (obr 11). Prostor mezi domy přístupný od severu úzkou brankou a uzavřený na jihu a východě obvodovou zdí tvořil nevelký domovní dvůr pečlivě vydlážděný říčními valouny (obr 12). Součástí popsané domovní jednotky byla též na severu dvouprostorového domu dodatečně připojená, vyzděná pravoúhlá odpadní jímka, z jejíž výplně pochází dva stříbrné, druhotně pozlacené groše habsburských panovníků z 2. poloviny 16. století a rozsáhlá kolekce renesančního stolního i technického skla.

Na konci 14. století vyrůstají měšťanské domy, především podél ulice Na Poříčí (v závislosti na výhodné poloze poblíž nově budovaného královského sídla v prostoru dnešního Obecního domu), z nichž pochází větší množství zjišťovacím výzkumem zachycených zděných konstrukcí (superpozice zdiv, klenby) v jižní části areálu. K rozsáhlým přestavbám a rozmachu výstavby docházelo především v období panování Jiřího z Poděbrad ve 2. polovině 15. století. Tato plocha však bude předána k archeologickému výzkumu investorem až v příští výzkumné sezóně po statickém zajištění objektu jízdárny.

Hrnčíři – (Hrnčířská produkce – 2. pol. 15. – 1. pol. 16. století)

V středním pásu zkoumané plochy v místě zázemí parcel orientovaných do Truhlářské ulice a ulice Na Poříčí se dochovaly početné doklady středověkých i raně novověkých stratigrafií a objektů provozně - hospodářského charakteru o mocnosti 1 - 3 m. Jedním z nejcharakterističtějších zachycených horizontů jsou pozůstatky hrnčířské produkce (převážně 2. polovina 15. a 1. polovina 16. století) situované do severozápadní části zkoumané plochy na zázemí parcel orientovaných do Truhlářské (bývalé Hrnčířské) ulice. Do současné doby se podařilo odkrýt čtyři oválné, pravděpodobně jednokomorové hrnčířské pece se stěnami budovanými z cihel a zaklenuté pásy do sebe vkládaných hrnců omazanými vrstvou hlíny (obr 13). V jednom případě byla stěna pece přiložena ke staršímu zdivu a klenba nasazena na svisle osazené prejzy (obr 14 a obr 15). Pro tento horizont jsou typické plošně rozsáhlé a vertikálně značně členité střepnišťové vrstvy (odpad keramické produkce) uložené v horizontální (souvrství) i vertikální poloze (vrstvy prosedlé do nevýrazných jam i hlubších zahloubených objektů). Vrstvy jsou přiložené k zadní obvodové zdi dvorů situovaných za domy lemujícími Truhlářskou ulici. Z těchto terénů pocházejí mimořádně kvalitní nálezy keramických nádob (obr 16, obr 17), kachlů různých typů (obr 18, obr 19, obr 20, obr 21, obr 22) a velmi četné doklady samotné výroby, např. matrice (obr 23, obr 24), polotovary, zmetky apod.

Klášter – (Klášter kapucínů – 30. léta 17. století – pol. 19. stol.)

Zásadní změnu ve vývoji plochy přinesly složité poměry 1. poloviny 17. století. Založení kapucínského kláštera s rozsáhlou zahradou s sebou přineslo výrazný zásah do podoby zástavby rozměrného domovního bloku mezi ulicemi Truhlářskou a Na Poříčí. Městská zástavba na většině zkoumané plochy byla po svém vykoupení radikálně odstraněna, plocha překryta stavebním odpadem z demolice a následně převrstvena horizontem hlinitého substrátu, tvořícím základ klášterní zahrady. Mocnost těchto "konzervačních vrstev" dosáhla v severní části plochy až kolem 2 m. Směrem k jihu se výška stavebních navážek zahrady výrazněji zmenšovala. Období existence klášterní zahrady se do vývoje velké části zkoumané plochy zásadním způsobem nezapsalo. Vedle mocného hlinitého souvrství zahrady se až na několik zbytků dřevěného vodovodu nepodařilo prozkoumat zajímavější situace. Za zmínku snad stojí početný, dosud však nevyhodnocený soubor drobných zvířecích kostí, ulit a dalších drobných nálezů (fragment nohy barokní sochy).

Pestřejší vývoj prodělala v tomto období prostora někdejšího gotického špitálu. Většina starší zástavby byla zdemolována a na jejím místě vystavěna budova kapucínského konventu (obr 25 a obr 26) přiléhající na severní straně ke klášternímu kostelu sv. Josefa (dochován dodnes). Odstranění zásypů 19. století umožnilo detailně zdokumentovat suterénní prostory jediného podsklepeného trojprostorového sklepa pod refektářem ve východním traktu lemujícího rajský dvůr (obr 27, obr 28 a obr 29). Paralelně se sklepem byla vedena podzemní chodba ke studni situované severně od sklepa (obr 30) Zahrada rajského dvora jednak zakonzervovala starší zděné konstrukce, na druhé straně umožnila zachytit zahloubené partie lehké zahradní architektury včetně vodovodu a centrální vodní nádržky. Na většině zbývající plochy klauzurních budov však bohužel demolice 19. století (obr 31) odstranily veškeré provozní horizonty kláštera až na úroveň základových zdí, které tak zůstávají hlavním předmětem výzkumu v tomto sídelním horizontu. Ojedinělý nález související zřejmě s ostřelováním kapucínského kláštera v časech pruského obležení Prahy v roce 1757 představuje nevybuchlá hmoždířová střela (obr 32).

Kasárna – (Kasárna Jiřího z Poděbrad – po polovině 19. století)

Zrušení kláštera v závěru 18. století císařem Josefem II. a následné převzetí plochy pro potřebu armády s sebou přineslo nové stavební aktivity, radikálně zasahující do starších situací. Vedle rozměrného objektu kasáren na půdorysu písmene H (obr 33) z 40. let 19. století se na severní straně projevily zbytky stavby stájí (obr 34 a obr 35) s ohradní zdí (obr 36) sloužící původně pro umístění nemocných koní. Výstavba kasárenských objektů, včetně unikátně dochované jízdárny (obr 37 a obr 38) v průběhu 19. století znamenala poslední výrazný nárůst terénů formou navážek, jejichž úkolem bylo vyrovnat původně členitější terén. Mocnost novodobých vyrovnávek ve východní části plochy dosáhla až 2 m.