Soubor renesančních skleněných nádob

Nedílnou součástí nálezového fondu z výzkumu plochy bývalých kasáren na náměstí Republiky jsou historické výrobky ze skla. Jejich přítomnost je ve větší míře vázána na prostředí zaniklých studní a odpadních jímek, umístěných převážně v zadní části městské parcely. Mezi domovní odpad se v průběhu dějin dostaly po ukončení své užitné funkce. Archeologicky je dokumentujeme ve zlomkovitém a značně fragmentárním stavu. Po vyzvednutí z archeologického objektu sklo putuje do laboratoře, kde je očištěno, zaevidováno a konzervátorsky ošetřeno. Posledním a velice časově náročným krokem je následná kompletace tvarů a sestavování na podpůrné kostry (pouze v případě je-li to možné).

Jedním z prvních takto ošetřených a zkompletovaných nálezů je soubor skla pocházející ze čtvercové odpadní jímky ze severovýchodní části plochy výzkumu. Kolekce obsahuje tvarově pestrou ukázku produkce renesančních sklářů, kteří vedle tradičních tvarů napodobovali v této době módní sklo benátské. Stolní nápojové sklo reprezentují rozličné poháry na zvonovité patce, válcovité číše s optickým dekorem, drobné číšky s nálepy a v několika zlomcích i válcovitá slavnostní číše zdobená emailovou výzdobou. Picí nádoby doplňují tradiční užitné tvary konvic, džbánů, lahví a holeb z čirého - nazelenalého, opakního - mléčného i modře - kobaltově zabarveného skla. Samostatnou kategorii předmětů tvoří technické - laboratorní sklo dokládající provoz destilačního zařízení v domácnosti majitele zkoumané nemovitosti. Nalezený soubor skla velice názorně dokumentuje důležitou součást vybavení domácnosti novoměstského měšťana na přelomu 16 - 17. století.

J. Podliska

Objev torza románského domu

Největší překvapení letošní sezóny předstihového výzkumu představuje objev torza románského kamenného domu. Tento objekt, zachycený v interiéru jižního křídla hlavní kasárenské budovy, se nacházel již v prostoru někdejšího náměstí, jehož komunikační horizonty (utvářené od 14. století) překrývaly příslušnou stavební destrukci. Po jejím odstranění se před námi postupně objevovaly základové partie (zahloubené 150 cm do okolního geologického podloží). Vedle skvostné pískovcové patky s drápky (obr 2) šlo zejména o torzovitě dochované úseky obvodového zdiva, bohužel na mnoha místech narušené základy kasárenské budovy z 19. století. V současné době (výzkum stále pokračuje) můžeme alespoň v hrubých rysech rekonstruovat podobu odkrytého objektu (obr 3). Jednalo se o stavbu palácového typu v níž můžeme zatím rozpoznat dvě oddělené prostory. Monumentální sál (cca 5 14 m) v jižní části domu byl zaklenut reprezentativní křížovou klenbou na 2 (možná dokonce 3!) pískovcové sloupy s dekorativními patkami a hlavicemi. Taková prostora nemá dosud mezi pražskými románskými domy žádnou známou paralelu. Severně od sálu došlo k odhalení nároží další oddělené místnosti (minimálně 5 4 m), z níž se zachovaly obvodové zdi do výše až 150 cm nad původní podlahou (obr 4) a uprostřed zkoumaného prostoru další pískovcová patka shodného typu (obr 5). Obě zachycené zdi představují ukázkový příklad dobové stavební techniky s pohledovým uplatněním kvádříkového zdiva na vnitřní líci. Celou stavbu je možno rámcově datovat do 2. poloviny 12. století. Její zánik pak předběžně spojujeme s výstavbou hradeb Starého Města pražského ve třicátých letech 13. století.

P. Juřina

Zaniklé sklepní prostory

V současné době, mimo jiné, probíhá archeologický výzkum uvnitř jízdárny bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad (obr 6). Budova z roku 1858, která na první pohled zaujme technicky i esteticky dokonalým dřevěným krovem (obr 7), bude v rámci připravovaného projektu začleněna do novostavby.

Jelikož projekt počítá s vybudováním podzemních prostor i na tomto místě, bylo nutno nejprve budovu technicky zajistit tak, aby při zemních zásazích nedošlo k jejímu statickému narušení a zároveň tak, aby bylo možné co v nejucelenější podobě realizovat archeologický výzkum (obr 8).

Samotné místo, kde dnes budova stojí, má za sebou bohatou historii. Stejně jako zbytek kasárenského areálu se i jízdárna nachází uvnitř města založeného Karlem IV. I zde byly v dnešní severní frontě ulice Na poříčí postupně, v období vrcholné gotiky a renesance, vystavěny měšťanské domy, které následně zanikly demolicí při výstavbě klášterního areálu (kapucíni blok domů získali ve třicátých letech 17. století již se záměrem vybudovat na místě městských parcel nový klášterní komplex včetně zahrady). Právě z těchto domů, nezapadajících do jejich stavební koncepce, byl těžen kámen a další stavební materiál na výstavbu klášterních budov včetně kostela sv. Josefa. Odpadovou stavební sutí z demolic pak mniši vyrovnávali terén pro vznikající klášterní zahradu.

Právě průzkum a dokumentace zbylých kamenných konstrukcí, pozůstatků po zbořených domech, jsou stěžejní částí výzkumu uvnitř jízdárny. Na fotografiích jsou vidět zdi a dlažba sklepní místnosti jednoho z několika archeologicky odkrytých goticko-renesančních domů (obr 9). Uprostřed podlahy je pak možné rozeznat větrací otvor vedoucí do druhého patra sklepa, které bude pravděpodobně zachovalé i s nenarušenou stropní klenbou (obr 10). Také toto podzemní patro čeká archeologický a stavebně historický průzkum.

M. Omelka